Pohřební rozloučení

Jedna z nejtěžších situací, s kterou se lidé musí vyrovnat, je úmrtí blízkého člověka. V takové chvíli je největší pomocí lidská solidarita, blízkost a pochopení. Církev nabízí v takových případech pozůstalým sdílení jejich zármutku a pohřební rozloučení na jimi vybraném místě. Tuto službu nabízí všem, kteří hledají pomoc, útěchu a naději, bez ohledu na to, zda byli členy naší církve nebo sboru.

Sdílet zármutek i naději

Pohřeb je příležitostí sdílet zármutek a pláč, ale i vděčnost a naději v širším společenství. Veřejné a společné rozloučení může pomoci přijmout skutečnost smrti, současně mohou pozůstalí najít ve společenství lidskou blízkost i podporu.

Rozloučení má obvykle formu krátké bohoslužby, při níž zazní biblický verš, modlitba, kázání, někdy i krátký životopis zesnulého a jeho odevzdání do rukou Božích. Výběr hudby je na pozůstalých.

Kde se může pohřeb konat

Pohřeb se koná v kostele, na hřbitově, v obřadní síni nebo v krematoriu, podle místních podmínek a zvyklostí. Je vhodné, aby pozůstalí přišli nejprve za farářem a domluvili s ním datum, podobu a místo pohřbu, případně obsah smutečního oznámení, a teprve potom dojednali vše ostatní s pohřební službou. Kazatel pozůstalým také nabídne setkání před pohřbem, při kterém je možné hlouběji hovořit o zesnulém, o nastalé ztrátě, o naději, kterou lze nalézt u Boha. Také v těžké době po pohřbu může kazatel podle potřeby a situace doprovázet pozůstalé v jejich zármutku.