Od Tolerančního patentu po současnost
Na pomezí Čech a Moravy již před Tolerančním patentem žily protestantské komunity. Částečnou svobodu vyznání přinesl zdejším nekatolíkům toleranční patent vydaný 13. října 1781. Jakmile se o něm v Horních Dubenkách dověděli, vydali se do Telče se žádostí o založení sboru. Byli však odmítnuti; právě byl založen sbor augsburského vyznání v nedaleké Velké Lhotě. Dubenečtí se však nedali. Obrátili se přímo na císaře Josefa II., a i když jich podle pravidel Tolerančního patentu bylo málo, vydal panovník 6.listopadu 1783 Nejvyšší dekret, kterým povolil utvořit v Horních Dubenkách samostatný sbor augsburského vyznání.
Sbor povolal za svého prvního kazatele faráře maďarského původu Ondřeje Lazányiho, který byl uveden do funkce 8. ledna 1784. Z počátku byly bohoslužby ve stodole Ondřeje Krejčího. Ovšem všichni evangelíci toužili po stavbě vlastního chrámu. Stavba začala 26. dubna 1786 a kostel, vlastně toleranční modlitebna augsburského vyznání) byl vysvěcen již 22. října téhož roku. Rychlost výstavby svědčí o tom, s jakou horlivostí evangelíci z Horních Dubenek a okolí trvali na zřízení vlastního chrámu Páně.
Až do roku 1840 se v kostele zpívalo bez varhan. První varhany byly pořízeny od varhanáře Procházky z Dolní Cerekve. Současné varhany jsou z roku 1885 od varhanáře Aloise Kudrny z Pardubic.
Věž s kopulí a křížem byla postavena v roce 1856. Ve věži pro dvojici zvonů se postupně vystřídaly čtyři zvony. V současnosti je ve věži jen jeden zvon, na který se ručně zvoní před každými bohoslužbami.
V prvních 146 letech trvání sboru se v Horních Dubenkách vystřídali pouze 3 faráři. Budiž to chápáno tak, že farářům se v Dubenkách líbilo a bylo taky o ně slušně postaráno po stránce hmotného zabezpečení.
Třetí kazatel sboru farář Pavel F. Lanštják byl nejen ve sboru velmi oblíben a byl považován za všeobecnou autoritu a buditele mnoha dobrodiní v širokém okolí. Za jeho působeni byl vztyčen památník Husitům padlým v bitvě u rybníka Krvavec dne 28. června 1923, a další pomníky v okolí.
Na samém konci 20. století byl farářem Štěpán Hájek, jehož pozoruhodným počinem bylo zavedení letního kulturního festivalu "Parrésia", který se dodnes každoročně koná.