farářovo okénko - září 2021

Rosa

Každoročně trávím kousek prázdninového času s dětmi na vandru. Za chůze se dobře povídá a balzámu, doprovázející scenérie přírody, se žádný jiný nevyrovná. Letos jsme zavítali do Bílých Karpat, krajiny mého dětství. Stařičká, pohádková chaloupka kdesi uprostřed kopců, nám poskytla útulné zázemí. Ale spali jsme venku, jen tak, přikryti hvězdami. Ranní probouzení s pohledem na sluncem ozářené krůpěje rosy, je slovy sotva postižitelné. Všude dokola kolem jen ta nádhera.

A pak to při rozhovoru u snídaně přišlo. Přiznám se, že ve svých bezmála šedesáti letech jsem nevěděl, že rosa nepadá z nebe - v podobě nějaké mlhy, či mžení. A má, už tak na dřeň otesaná romantická duše, dostala další ránu a zaúpěla. „Ale vždyť se o tom zpívá v tolika písničkách...“, bráním svou vizi, seč mohu a na podporu spouštím: „Ej padá padá rosička…, slyšíte? Padá, žádné kondenzuje, kondenzuje rosička.“ Nebylo mi to ovšem nic platné. Když mi pak děti, jako nevěřícímu Tomášovi ukazovaly orosené nářadí i pod přístřeškem, kapituloval jsem.

Zřejmě jsem kdysi ve školní lavici při výkladu o tom, jak se tvoří rosa, nedával pozor.

 

Za pár dní jsou volby. Tam pozor dávat budu, abych to nepopletl. A pro radu nemusím daleko, bible radí zcela jasně:

„Nespřáhneš se se svévolníkem, aby ses stal zlovolným svědkem. Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo.“ (Ex. 23,1-2). Už před několika tisíciletími moudře nemlžili. Tak do toho!

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - září 2021)