Texty:
farářovo okénko - únor 2022
Kristiánky
V čase, kdy čtete tyto řádky, olympijské hry v Pekingu skončily. Byly doby, kdy jsem tato a jiná sportovní klání vášnivě sledoval a četl medailonky našich hvězd v poutavém vyprávění Oty Pavla.
Dnes je tomu jinak, nicméně, přece jen se s vámi podělím o jedno, pro mne překvapující zjištění sportovního charakteru.
Dočetl jsem se, že ještě před sto lety nebyla v alpských disciplínách rozhodující časomíra. Čas se v hlavní roli při závodech ve slalomu ocitá poprvé až 21. ledna 1922. „Cílem zatáčky je objet danou překážku a ztratit přitom co nejméně z rychlosti, proto rychlá a ošklivá zatáčka je lepší než hezká a pomalá,“ napsal k tomu do ročenky britských lyžařů Arnold Lunn, zakladatel nového hodnocení. Do té doby o vítězi rozhodoval styl, tedy elegance, noblesa, s jakou lyžař zatáčku vyznačenou na trati projede. Nádhera. Nešlo o to, kdo výš, kdo dál, kdo nejrychleji, ale o jízdu, která má diváka pohladit. Asi pak bylo těžké určovat, která koho jízda se líbila víc, ale ta svoboda od časomíry mne zaujala.
Jasně. Žijeme v době výkonu. Ze školy si pamatuji, že výkon souvisí s prací a časem. Objem tréningové zátěže dnešní trenéři umí načasovat tak, aby jejich svěřenci excelovali ve chvíli, kdy je to žádoucí. Motivací je výhra a odměna. Chápu, ale ta elegance a povznesenost nad výkon,
mi tam nějak chybí. Dokládají to i případy zhroucení těch, kteří „museli“ vyhrát a oni ten psychický tlak neunesli nebo v neposlední řadě neustálé pokoušení dopomoci si ke zlaté dopingem.
Přeji vám stylově elegantní vybírání posledních zatáček zimy a ať vás život baví, i když to s jeho výkonností jde už z kopce.
Hynek Tkadleček,evangelický farář
(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - únor 2022)