farářovo okénko - prosinec 2021

Předěl

 

Dětské zážitky spojené s napětím prožívaného dobrodružství se nesmazatelně vepisují kamsi do paměti, či duše člověka. Jeden z nich mám spojený se svým starším bratrem Oskarem. Mohlo nám být tenkrát kolem deseti let a byli jsme na návštěvě u svého strýce v Brně.

Strýc musel tenkrát něco vyřídit v budově, kde byl výtah zvaný „pater noster“. Fascinovaně jsme hleděli na jednotlivé otevřené kabiny bez dveří, jak se neustále šinou jedna za druhou kamsi nahoru. A hned vedle, druhý proud kabin směřující dolů.

 

„Tady na mě počkejte“, pravil strýc a zmizel za dveřmi poté, co jsme s ním do jakéhosi patra vyjeli. Nás to ale táhlo zpět k tomu pohybujícímu se monstru. Netrvalo dlouho a už jsme do kabin naskakovali sami, vyjížděli o patro výš, vyskakovali a přebíhali do proudu kabinek klesajících. Pak už jsme ani nekontrolovali, jestli strýc ze dveří vyšel, či nikoli. Úplně jsme na něj zapomněli. Jízdy výtahem nás cele pohltily a my byli v tzv. stavu „flow“, který dnes doporučuje kdejaký psycholog. Postupně jsme ovládli všechna patra výtahu, jako legionáři transsibiřskou magistrálu.

 

Závěrečné patro bylo opatřeno několika výstražnými nápisy s vykřičníky, aby cestující neodkladně vystoupili. To už jsme pochopili, že ty kabinky, co jedou nahoru, jsou ty samé, co po chvíli směřují dolů a tam, v tom zakázaném prostoru se otáčejí. O tom, že existují nějaké čepy a ložiska umožňující zavěšeným kabinám protočení v jejich závěsu, jsme ovšem neměli ani zdání. Skálopevně jsme byli přesvědčeni, že tam nahoře se kabiny otočí „natvrdo“ vzhůru nohama, a proto, jasně, musí lidé v tom posledním patře vystoupit.

Nějakou chvíli jsme odolávali, ale znáte to, zakázaného ovoce chutná nejvíc, strýc pořád nikde…; zkrátka, my se té jízdy do neznáma nakonec odvážili. Vší silou jsme se zapřeli do stěn výtahové kabiny, abychom nepadli hlavou na její strop a vzápětí zpět na podlahu. S tlukoucím srdcem očekáváme výtahové salto. Napětí zvyšuje přibližující se hluk strojovny…, a pak, aniž by se kabina převrátila, po chviličce pohybu kabiny ve vodorovném směru, už zas udiveni a šťastní klesáme do zóny pater povolených výstupů a nástupů toho, pro nás neuvěřitelného perpetuum mobile.

 

Jaký bude ten další, nový občanský rok? Co v něm zažijeme? Obrátí nás někdo, nebo něco vzhůru nohama? Zažijeme pády, přemety a koho a v čem? V cenách energií, inflaci? Ve zdravotním stavu? Nevím, ale všem vám přeji tu dobrodružnou touhu pouštět se v mysli i činech dál, než nám vymezují mantinely zvyklostí a i v tom, třeba i nečekaném vykolejení zůstávat a otvírat se v důvěře novým možnostem směru a konání života.

 

Mějte se dobře a buďte v novém roce zdrávi.

 

Hynek Tkadleček,evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - prosinec 2021)