Horní Dubenky >farářovo okénko - listopad 2020
zobrazit menu Úvodní strana

Texty:

farářovo okénko - listopad 2020

Jako kluk jsem s kamarády po vodě místní říčky pouštěl lodičky. Dřívka, stébla, listy sjížděly za našeho nadšeného skandování potoční peřeje, překonávaly zrádné víry v tůňkách a chapadla vodních trav. V našich očích se proměňovaly v obchodní koráby, zaoceánské parníky, či plachetnice s piráty na palubě.

Tou plavbou jsme doslova a do písmene žili; běželi s proudem potoka, uvolňovali uvízlé lodě házením kamenů, či postrkováním dlouhými klacky.

 

V knize Kazatel nalezneme radu: „Pouštěj chléb svůj po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“

 

Chléb je symbolem života, chléb je to, z čeho jsme živi. Neznamená to ale, že dostatek a hojnost mne automaticky učiní šťastným. Neučiní. Klíčem ke štěstí je naše vzájemnost, to, jak pouštíme sami sebe v řece života pro druhé, jak si „chutnáme“, nasloucháme, pomáháme. Platí to i v tomto čase, kdy jsou mnozí z nás sevřeni a uvězněni druhou vlnou covidu-19 ve složitých a nepřehledných životních situacích. Platí to navzdory skutečnosti, že základna naší lidskosti prochází obtížnou zkouškou. Statistiky zaznamenávají trojnásobný nárůst počtu duševních nemocí, růst cynismu, domácího násilí a lhostejnosti. Chybí nám osobnosti, které by nás pravdivě, poctivě a s pokorou informovaly o tom, co se děje, jaké nezbytné kroky jsou před námi a proč, jaké důsledky můžeme očekávat. Z dějin jednu takovou připomenu:

Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy. Máme před sebou utrpení toho nejhoršího druhu. Čekají nás měsíce bojů a útrap...“ pronesl britský premiér za druhé světové války Winston Churchil k svému lidu. Stál tenkrát před národem plném strachu a obav z následujícího vývoje. On se naopak nebál udělat klíčová rozhodnutí a podařilo se mu národ semknout. Vrátil lidem víru ve vítězství.

 

V posledních týdnech mám vzácnou možnost osobně vnímat jednu z sestřičku ve zdravotnictví. Nezastaví se. Vyčerpávající služby v ochranných, ale zároveň neprodyšných oblecích, loučení s umírajícími, kteří ji tam pak zanechávají ve smutku, na který vlastně není čas. A přece tu práci dělá ráda a ona ji v jejím nasazení, úsilí a únavě paradoxně nese, jako ta voda loďky našeho života. Ta osoba je mi velkým povzbuzením, přijde mi jako Noe, který zdánlivě nepochopitelně buduje svým konáním záchrannou archu.

 

V symbolice záchrany života stavíme každý z nás loď svého života svým smýšlením a konáním. Tím podstatným pro všelijaké naše bárky, vory a prámy zůstává směr plavby. Světlo majáku lásky a pravdy může zvítězit jedině v lidském srdci, nikde jinde to neočekávejte.Ve vzájemnosti důvěry nelze uvíznout napořád. Vždycky se nakonec objeví někdo, kdo nás najde a popostrčí dál, než dohlédnu sám.

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - listopad 2020)