Horní Dubenky >farářovo okénko - leden 2021
zobrazit menu Úvodní strana

Texty:

farářovo okénko - leden 2021

Vlek

Konečně si děti užívají dostatečnou sněhovou nadílku. Na své si přicházejí v těchto dnech i vyznavači bílé stopy. Jen s těmi sjezdovkami to kvůli covidu-19 vázne. Vleky v lyžařských areálech stojí.

V dobách, kdy lidovému sjezdovému lyžování vládl kandahár (vázání s volnější patou), nám dětem bylo jasné, že co si vyšlapeme, to si pak sjedeme. Nepamatuji si, že by nám kdy byla zima. Lyžovali jsme až do tmy a večer neměli problém s usínáním. Proto jsem byl jak v Jiříkově vidění, když mě ve Zlíně bratranec Ivan ukázal, jak lze svépomocí využívat vlek, aniž by bylo třeba jezdit do zimních středisek.

Nahoře na kopci byla mezi rozsochu stromu vklíněná motorka. Její zadní kolo nemělo pneumatiku a ráfek po úpravě zastával funkci navíjecího bubnu. Jeden člověk si pak konec lana uvázal kolem pasu, sjížděl opatrně z kopce spolu s ostatními a zároveň odvíjel lano z bubnu. Pod kopcem se lyžaři shromáždili kolem rozvětveného lana, každý se chytl a svorně pak hulákali na osobu nahoře, jako že už. Vlekař nastartoval motorku, která za řevu motoru a dýmajících spalin vytáhla celý hrozen lyžařů nahoru. Že se při jízdě nahoru bavili lyžaři víc, než při jízdě dolů, bylo očividné.

 

Bůh je jako ta motorka, napadlo mne. Umožňuje nám, abychom svobodně sjížděli kopce, tedy, abychom se svými životy v odpovědnosti nakládali tak, jak umíme. A když to nejede, když to všelijak drhne a jde ztuha, je tady záchranné lano, které nám v našich životních uvízlostech a trápeních vydatně pomáhá. Držet se lana lásky, být s druhými, toť skvělá jízda. A dodává potřebných sil, jichž se nám v nemocech a nejen v nich, nedostává.

Tak hodně radosti na sněhu a na ledě, děti!

 

P.s. Při návštěvách se leccos dozvím, utkvěla mi věta jedné starší paní: „Pane faráři, ze všech zimních radovánek mám nejraději horký čaj a bačkory“.

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - leden 2021)