farářovo okénko - květen 2021

Nález

 

Čtení dětem na dobrou noc mne doprovází řadu let a ten čas vnímám jako hodně vzácný. Když jsem ve vyřazených knihách počátecké knihovny objevil „Tajemnou píšťalu“ od Bohumila Říhy, netušil jsem, jaký skvost si odnáším domů. Kdo by neznal „Honzíkovu cestu“, nebo „O letadélku Káněti“. Svým vyprávěním pan Říha umí pohladit dětskou i dospělou duši tak, že mu člověk rád odpustí i nějaká ta „družstevní vajíčka“ a „naše dělníky“.

Vlastně, kdo ví, jestli ty stavební prvky socialistického realismu nebyly „na zakázku“.

Rukopis Tajemné píšťaly B. Říha odevzdává do nakladatelství před vánoci roku 1987, tedy na sklonku své smrti. Souvislý, z bájí a bajek poskládaný příběh zvířecího světa, je varováním před nebezpečím chtivosti, touhy po moci, potřeby poroučet, ovládat a manipulovat druhé.

Poslyš, milý čtenáři, malou ukázku:

 

„Řekni mi upřímně, co se v tobě právě teď děje. Chce se ti po obchůzce světa zpívat? Chceš někoho objímat? Chceš někomu něco dát?“

„Ne“, odpověděl krátce opičák podle pravdy. Nutkání tohoto druhu v sobě necítil.

„A tak mi pověz,“ pokračoval kůň a díval se opičákovi upřeně do očí, „když sis usmyslil, že musíš být mezi námi první, co je pro tebe důležitější: aby tě všichni měli z našeho údolí rádi, nebo aby se tě báli?“

Opičák se zamyslil a odpověděl takto: „Být vládcem znamená být sluncem, a současně být jako led.“

„Nevím, nevím,“ posmutněl kůň. „Dnes už víš, že zvířata tě nechtějí, zlobí se na tebe i ty větry, které jsou u nás doma, hněvají se na tebe i domácí mraky, které nás čas od času navštěvují.“

„Přichází na řadu led mého nitra“, odpověděl opičák s takovým důrazem, jako by už držel v ruce kouzelnou píšťalu a chtěl do ní fouknout, „v pondělí přivolám na zdejší údolí pohromu. Pro výstrahu rozmetám vesničku kocourů a polní tábor vlků.“

Kůň zvedl hlavu a pronesl hlasem hluboce vážným:

„Snažím se ti rozumět, ale nedaří se mi to. Chtěl bych tě varovat, aby ses nesnažil vedrat do soukolí lesa násilím. Chceš u nás sklízet, cos nezasel. Chceš získat osobní slávu, kterou si nezasloužíš, chceš poroučet těm, kteří jsou navyklí poslouchat jen hlas přírody. Nic z toho se ti nepovede, protože by se tím porušil náš životní rytmus. Nejlíp bys udělal, kdybys nám svou píšťalu odevzdal a sám ustoupil do pozadí.“

 

P.s. Jakákoli podoba s příběhem české kotliny krále Šibaba, je čistě náhodná.

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - květen 2021)