farářovo okénko - duben 2021

Milý čtenáři,

jsem zvědavý, jestli mi paní redaktorka dubnové okénko otiskne. Mám totiž vymezené kolbiště: Nesmí to být nic politického a nesmí to být náboženské (a kdybyste to náhodou nevěděli, tak já s tou paní redaktorkou bydlím...).

Začnu smutně. K 11.11. 2020 eviduje statistika exekutorské komory české republiky 719 503 lidí, kteří čelí exekuci. V průměru jich mají 6. O negativních sociálních dopadech není třeba psát. A lze také předpokládat, že důsledky epidemie covidu-19 způsobí u těchto čísel vzestupnou tendenci.

Už staří Izraelci měli důmyslný sociální systém, pamatující vedle vdov a sirotků také na lidi, kteří se do takové šlamastiky dostali. Svobody a dědictví nesměl být žádný Izraelita trvale zbaven. Každý padesátý rok, v tzv. „Létě milostivém“ měla být člověku, který pro dluhy upadl do otroctví, navrácena svoboda i otcovské dědictví. Toho roku neměly být placeny ani daně a měla si odpočinout i země. Jásot a radost se rozléhala troubením na beraní rohy po celé zemi.

 

K jakémusi malému pozůstatku té slavnosti šťastných, jimž bylo odpuštěno, nás přivádí etymologie slova jubileum. O významu toho slova víme, že čím je jubileum větší a kulatější, tím větší sláva – třeba ta narozeninová (však také ve Zpravodaji máme kolonku s jubilanty). Nu, a od našeho počeštělého slova jubileum, přes latinské „iubiláre“ (jásání, plésání) se nakonec dostáváme až ke kořenům v hebrejském „jobel“, kterým je výše zmiňované Milostivé léto a zároveň samotný beraní roh.

Svědectví biblického textu z třetí Mojžíšovy (25,8-16) je jasné: Dnes, stejně jako v dávných dobách, je zotročování a zbídačování dlužníků společensky neúnosné. Každý člověk je stvořený jako svobodný, s nadějí a právem na důstojný život.

 

V těch několika verších o odpuštění dluhu najdeme kořeny některých článků Listiny práv a svobod a Všeobecné deklarace lidských práv. S jejich naplňováním ovšem nebudeme hotovi asi nikdy.

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - duben 2021)