farářovo okénko - červenec 2022

Bouřka a zpěv.

Letošní tábor s dětmi mi opět připomněl, že mezi prvními, kdo rozbřesk nového dne slaví svým hlasem, jsou ptáci. Probudili mě svým křikem jednoho brzkého táborového rána. Vlastně, ještě je víc tma, než světlo a oni to už svými trylky rozjeli. Stanové plátno svými parametry zvukové izolace umožňuje dokonalý poslech. Vychutnávám si zjištění, že do budíčku je daleko a ptačí koncert si jaksepatří užívám. Z opětovného omamného usínání mne probraly první kapky přicházejícího deště. Jejich bubnování postupně sílí až po hotovou kanonádu. Přidává se vzdálené zadunění hromu. S jeho narůstající četností se stupňují i decibely hluku. Ptačí koncert neustává, ale v rachotu napnutého stanového plátna, je zachytitelný stále obtížněji. A pak dosáhla bouře svého vrcholu. Stan se jakoby proměnil v jeden velký buben. Proud deště je neuvěřitelně silný. Stále jsem se ještě snažil ptačí zpěv v tom randálu zachytit, ale posléze k mým uším už nedolehl. Bouře byla silnější, anebo ptačí dirigent ranní zkoušku orchestru ukončil.

Každopádně já musel začít řešit jiný problém. Provazy vod dopadající na stan posléze přispěly k mé kapitulaci. Musíš. To do rána nevydržíš. A tak s deštníkem nad hlavou se v té bouři vydávám na malou. A tam u stromů, světe div se, opět slyším ptačí koncert, bouře nebouře. Nádhera.

Napadá mne obdoba v příbězích našeho života. Někdy se na nás přivalí bouře těžkých a zlých věcí. Zavalí nás, spoutají naše myšlenky tak, že nevidíme východisko. Úplně přehluší, zakryjí dobré, příjemné a krásné. Ale to dobré nezmizelo. Zůstává a trvá, „jen“ se k němu nemůžeme prodrat, stejně, jako očima nepronikneme těžké černé mraky zakrývající slunce.

Přeji vám sílu důvěry k vycházení „ze stanu“ i ve chvílích, když nám zlé životní bouře přehlušují myšlenky a hlasy vedoucí k naději, k dobrému, které utváří naše lidství.

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - červenec 2022)