farářovo okénko - červenec 2021

Bažina

Po jarním tání, nebo ve vytrvalých deštích voda splavuje ornici a my můžeme v nižších polohách narazit na zrádná, bahnitá místa. Z dětství na jedno takové místo nezapomenu.

Někdy z jara na výpravě s kamarády, jsme na takovou „lagunu“ u řeky Olšavy narazili. Okraje toho lákavého nebezpečí už vysychaly a my se chvíli bavili otisky, které nám měkká půda umožňovala. Postupně se ovšem zábava proměnila v závod, kdo zanechá svůj otisk nejblíže středu laguny. Rozběh po pevné půdě a pak už jen míra odvahy určovala, jak svou „tečnu“ svých stop přiblížíme středu. Fascinovali nás přitom mlaskavé zvuky, které jsme způsobovali vytahováním zabořených nohou do bahna. Dodnes je slyším - nádhera, to nenapodobíte. A pak, jak běh „těžkl“ v místech, kde už jsme se propadali hlouběji, to nás také bavilo.

Abych to nenatahoval. První tam zůstal Zdeněk. Nohou zapadl tak, že mu v bahně zůstala holínka a on se pro ni naivně vrátil. A protože spontánní ochota pomoci nás ostatních byla silnější, než promýšlení vlastního způsobu záchrany, zůstali jsme tam uvězněni postupně všichni. Holínky utopené v bahně tam pak už neměl jenom Zdeněk. Asi hodinové, marné snaze o jejich záchranu učinil konec Ríša. Nechal holínky holínkami a v ponožkách doběhl do nedalekého stavení, aby přivedl pomoc v podobě dospělého člověka. Když onen muž zjistil, že na životě ohroženi nejsme, vrátil se pro lopatu, krumpáč a prkno. Trvalo mu to pak ještě dlouho, než nám všechny holínky vyprostil, a to jeho: „děti, děti...“, slyším také, jako by to bylo dnes.

Sáhodlouze popisovat, jak jsme to pak ještě celí zablácení schytali doma od rodičů, není třeba.

Jen mne tak napadá, s přibližujícími se volbami, obdoba těch mlaskavě krásných zvuků se sliby politiků. Když ptáčka/voliče lapají, hezky mu zpívají. Jak to dopadne letos? Zůstaneme v bahně, nebo se nám nově zvolení stanou vzory nezaprodanosti a nezkorumpovanosti, aby nás s poctivostí vyváděli z marasmu podvodů, lží a polopravd? Hotová sci-fi?

Vláda pravdy a lásky v rozměru politicky sociálně kulturním, je věc asi opravdu nemožná, ale v lidském srdci je to záležitost možného vítězství každého z nás. Nutno ještě dodat, že vítězství nad sebou samým patří k těm nejvzácnějším a zároveň nejtěžším.

Přeji vám hodně odvahy a naděje.

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - červenec 2021)