Horní Dubenky >farářovo okénko - červenec 2020
zobrazit menu Úvodní strana

Texty:

farářovo okénko - červenec 2020

Kdo je šťastný, aneb jak se chytá opice.

 

Má dcera v rámci svého studia využila nabídku půlroční stáže v africké Zambii. To, co ji nejvíc překvapilo a oslovilo, byly usměvavé tváře, bezprostřednost a ochotná spontaneita ve vzájemné pomoci i u lidí, na které zároveň doléhala nouze a nejistota příštích dnů. Zpátky přiletěla s tím, že se tam chce vrátit, že tam sice je hodně bídy, ale ta se dá spíš unést, než život v pasti celé euro-americké civilizace, převážuje-li zisk a chtivost nad lidstvím. „Bránit ti nebudu, jsi už velká holka, ale napřed, prosím tě dostuduj“, nabádal jsem jí otcovsky.

Možná ta bajka o tom, jak se chytá opice, je právě odtamtud. Nevím, ale děti jí rády se zaujetím naslouchají. Tak tady ji máte:

Domorodec vezme vyschlou tykev a vydlabe do ní otvor právě tak úzký, aby se jím ruka opice sotva protáhla. Pak do ní nasype nějaké dobrůtky, třeba oříšky, které má opice moc ráda a tykev pevně přiváže ke stromu. Opice přiběhne, prostrčí ruku skrz otvor, nahmatá oříšky a nabere si jich plnou hrst. Ruku plnou oříšků sevřenou v pěst však už zpátky nedokáže prostrčit. Marně rukou cloumá a protože není ochotná se oříšků vzdát, je chycená a přichází o svou svobodu.

Možná je to s námi podobné. Také chceme hodně věcí vlastnit a pachtíme se za nimi. Za oříšky si můžeme dosadit úplně všechno – auťák, prachy, dům, dovolenou snů, sex…, je toho hodně, co nás vposledu drží, zotročuje a zbavuje pokojného života, ve kterém si svobodně volím, co opravdu chci.

Když slyšíme otázku: Jak se máš?“, maně se většinou ohlížíme, po tom, co jsme už nashromáždili, nebo, jak nám slouží zdraví. Ta otázka ale v sobě ještě zahrnuje i skutečnost, jak se máme k sobě ve vztazích, jak o sobě a o druhých smýšlíme, jestli je to o přejnosti, závisti…

Podle zveřejněné studie psycho-terapeutického týmu ovlivňují šťastnost člověka tři základní faktory: bohatství (materiální zabezpečení, peníze , zlato…), geny a způsob myšlení. Ideální rozpoložení „šťastnosti“ člověka spočítali takto: Do deseti procent je to bohatství, 40% v tom hrají roli geny a z celé poloviny to je způsob smýšlení. Tedy, i při „genovém handicapu“ je to z té největší části na nás. Hezká šance, ale pravda, ta, co dává člověku nejvíc zabrat.

 

 

To nejvzácnější, co mohu druhému dát, je můj čas, ve kterém s druhým jsem, ve kterém ho mohu naučit nějaké dovednosti, nebo si jednoduše spolu hrát - to každopádně umí ocenit děti. Pak je ještě otázkou, když se druhému „dávám“, nakolik sám sebe vlastním (ovládám), protože, jestliže mnou cloumají nějaké ty oříšky, pak druhému život spíš komplikuji, ale o tom třeba zase příště...

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

 

(vyšlo ve Zpravodaji obce Horní Dubenky - červenec 2020)