farářovo okénko - červen 2021

Co je štěstí?

Tak ještě jednou o štěstí. Včera při jízdě do Telče jsem v rádiu zachytil pořad „Dva na Dvojce“, kde o šťastnosti hovořili Jiří Holoubek a Šárka Volemanová se svými hosty. Vzpomněl jsem si přitom a večer dohledal někdejší výpisky z přemítání o štěstí a šťastnosti francouzského myslitele Pierra Teilharda de Chardin. Ač staršího data, stále aktuální. Posuďte sami:

 

Představme si houf výletníků, kteří se vydali na horskou tůru s úmyslem vystoupit na obtížný vrchol. Po několika hodinách se ozvou první nespokojenci a brzy dochází k rozdělení. Jedni litují, že vůbec opustili chatu. Únava, bolavé nohy a nebezpečí cesty se jim zdají nepřiměřené dosažení cíle. Rozhodují se k návratu. Druhé nemrzí, že šli. Slunce svítí, je pěkný rozhled, ale proč se plahočit ještě někam dál a výš? Nebude lepší užít si hor právě tam, kde jsou - uprostřed louky, nebo v lese? Natáhnou se do trávy, snědí, co si přinesli a vydají se zpět. Vedle těchto dvou skupin však zůstává hlouček, který to nevzdává. Vrchol hory nespouští z očí a jde dál k vytčenému cíli.

 

Něco z toho trojího druhu lidí, tedy něco z únavy pesimistů, kus pohodlnosti požitkářů, ale i elán nadšenců, máme v sobě každý z nás. Čemu v sobě děláme místo a čemu dáváme přednost? Jsme těmi rezignujícími a obrácení do minulosti, kdy bývalo líp? Nebo jsme víc konzumenty příjemností a užíváme života dnes? Anebo dáváme přednost kuráži do budoucna a odvaze jít dál?

 

Každá ta volba je rozhodnutím se pro jednu ze tří vzájemně neslučitelných podob štěstí:

Ti první prožívají štěstí jako klid bez nepříjemností, rizik a námahy. Při minimálních stycích, obrněnosti navenek a stažení do ulity. Šťastný je zde ten, kdo nejméně myslí, nejméně cítí a nejméně touží.

Druzí prožívají štěstí jako spotřebu neustále obnovovaného požitku, jako by cílem života nebylo jednat a tvořit, ale užívat. Tedy, co nejméně se namáhat, co nejlépe se rozložit a vystavit hřejivému slunci. Šťastný je zde ten, kdo dokáže nejsilněji vychutnat slast přítomného okamžiku.

A konečně ti třetí, prožívající štěstí růstu. Z hlediska růstu vlastně štěstí samo o sobě hodnotou není. Není předmětem, za nímž bychom měli jít, abychom ho získali. Spíš je odměnou a vedlejším produktem úsilí spojeného se vzestupem. Šťastný je ten, kdo nehledá štěstí přímo a přece nachází radost nádavkem v tom vykročení, jímž dosahuje naplnění a cíle, smyslu sebe sama.

 

V jedné písničce zpíváme: „Šťastný je člověk, jemuž Bůh odpustil“. Samotné přijetí odpuštění a odpouštět druhému dává kolikrát zabrat víc, než samotný horolezecký výkon. Cesta ke smíření a šťastnosti vede přes horu, které říkáme pokora.

Mějte se prázdninově a buďte šťastní. Hodně to záleží na nás, ostatně, jinak bychom neříkali: „Každý je svého štěstí strůjcem“.

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - červen 2021)