Horní Dubenky >farářovo okénko - červen 2020
zobrazit menu Úvodní strana

Texty:

farářovo okénko - červen 2020

Vzpomínám si na setkávání s dětmi v Jedličkově ústavu. Dětem jsem dal jednou za úkol vypsat na malé papírky asi dvacet pozitivních i negativních hodnot, které je v životě doprovází. Pak je měly stavět do pyramidy. Do základny umístit ty špatné a se stoupáním zařazovat ty lepší až po tu nejlepší. Pěti dětem vrcholu pyramidy vévodila radost, měly ji na prvním místě. A já si v té chvíli znovu osvobodivě uvědomil, že jsem ve škole, kde se učím od dětí já. Věděly lépe, než já, že nic neosvobozuje tak, jako radost, že uvolňuje mysl a naplňuje ji vyrovnaností.

Kořenem slova radost je „rád“, takže zhruba řečeno, radostný člověk je takový, kdo má v životě rád. Třeba i tu vepřovou se zelím, film, hudbu, divadlo, nebo prázdniny s vůní rozpálených pražců, po kterých přijíždí vlak, aby mne odvezl za sluncem a vodou, někam doprostřed luk a lesů. Já osobně mám rád i chůzi jen tak naboso lesem, nebo po kopcích, koupání a plavání uprostřed té nádhery, třeba i v našem Nadýmači. Všechna ta nádhera prožívaného se umí otisknout v naší duši. Tajemství radosti pro mne vyrůstá z vědomí obdarovanosti.

 

Tou prvořadou radostí ovšem zůstává, že někomu patřím a ten někdo mne má rád. To je společný jmenovatel všeho toho, co mám rád i já. Žijeme ve vztazích. Bez dětí si na schovku nezahraju, bez své účasti ve fotbalovém klání neuslyším jejich: „Pane faráři, nahrajte!…“. A teprve stav našich vztahů utváří zpětnou vazbu k vychutnávání i té vepřové pečeně. Sotva k ní přece zasednu s někým, s kým jsem zrovna na válečné stezce. Radost je především zážitek společenství. Koneckonců i v tom lese, sám s batohem na zádech mne pro krásu stvoření otvírají vztahy s lidmi, i když zrovna se mnou nejsou. Anebo zavírají. Naplněný záští, či strachem krásu neocením, ani kdybych stál na kraji Velkého kaňonu řeky Colorada. Zaslepenost duše zabraňuje očím vnímat možnosti, které pro mne chystá nový den. Zášť oslepuje jak oči, tak i můj vnitřní zrak důvěry. Viděli jste někdy záštiplného nebo závistivého člověka, aby něco dělal s radostí? Je slepý vůči skutečnosti, že ho někdo má rád. Nenávist lásku nesnese, láska ji naopak unese. Vzpomínám si, jak nás jednou na vodě chytla bouřka jak hrom. Promočení jsme vytáhli lodě v nádherné zátočině, převlékali se a chystali svačinu, když k nám přiběhl člověk s brunátnou tváří a plný vzteku křičel, abychom vypadli, že jsme na soukromém pozemku. Někdo z nás k němu přistoupil a naprosto v klidu mu řekl: „Vy musíte mít ale ošklivý život“. Pak se otočil k nám a zvolal: „Děcka, balíme, tady svačit nebudeme!“ A ten nerudný člověk tam jen stál a nebyl sto ze sebe vypravit jediné slovo.

Tož, hezké léto!

 

Hynek Tkadleček, evangelický farář

 

(vyšlo ve Zpravodaji obce Horní Dubenky - červenec 2020)