farářovo okénko - březen 2022

O odvaze a strachu

 

Šifra a Púa byly hebrejské porodní báby, které měly faraonovi pomáhat s genocidou izraelského lidu v Egyptě (dočtete se o tom hned na začátku druhé knihy Mojžíšovi). Ty porodní báby se ale víc bály Boha, než faraona. Nestaly se prodlouženou rukou mocného vládce. Narozené syny nechávaly naživu. Vědomí a svědomí, že takové věci se zkrátka nedělají, bylo silnější, než strach z tyrana a jeho pominutí smyslů.

I mezi ruskými vojáky ve válce na Ukrajině se objevují takové „Šifry a Púy“. Nedokáží zůstávat ve vojenské službě netvora Putina a jemu podobných. Nechtějí vraždit, nechtějí být nástrojem ruské agrese. Je možné, že je to bude stát krk, ale zůstávat ďáblovým pohůnkem, když se odměňuje peklem už zaživa i po smrti?

Na té druhé straně barikády nás ukrajinský národ zase učí, že zlu ustupovat nelze; že návrat pod ruskou diktaturu pro ně není na programu za žádnou cenu. Pětačtyřicetiletá zkušenost pod bolševikem zůstala v jejich mysli natolik děsivá, že se jí brání zuby nehty. Odvaha a odhodlanost s jakou ukrajinský národ vzdoruje ruské agresi, je neuvěřitelná. Ano, jejich víra je neslučitelná s přijímáním světa podle plánu, který se zrodil v hlavě nelidského diktátora. Jejich víra je bojem a obranou za svět, jaký by v hodnotách skutečného lidství být mohl a měl – svobodný a spravedlivý.

 

A ještě jeden biblický obraz - jako poselství Evropě a světu: Vstup do země zaslíbené Izraelcům znepřístupnil jejich vlastní strach. Většina tam viděla hlavně a jen ty obry – silné, veliké bojovníky (4 Mojžíšova 13 a 14 kap.). A tak tenkrát do země zaslíbené nevešli. Zemřeli na poušti. Teprve jejich děti, nezatížené strachem a vzpomínkami na egyptské otroctví, země zaslíbené po čtyřiceti letech dosahují. Pak už je nevedl strach, ale důvěra snoubená s odvahou.

Sotva asi dnes spočítáme své budoucí „pouštní roky“ způsobené důsledkem evropského strachu pomáhat Ukrajině ještě mnohem víc. Místo odvahy nám vládne strach ze světové války, z nukleární katastrofy, strach ze ztrát investic v Rusku, ze zpětného dopadu sankcí, z drahého benzinu, plynu… a přitom, už teď jsou ty důsledky evropského přešlapování na místě alarmující.

 

Zatím se nebojíme „ztrát“ finančních, které ve formě solidarity a ubytovávání uprchlíků neskonale převyšují xenofobní nářky těch, kteří náš strach potřebují, protože z něho žijí. Nebojme se odvahy pomáhat lidství ani v příštích dnech, či měsících. Apoštol Jan povzbuzuje slovy:

„Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ 1J 4,18

 

Mějte se nadějně.

Hynek Tkadleček,evangelický farář

(vyšlo ve Zpravodaji Obce Horní Dubenky - březen 2022)