Po Zjevení Páně 25. 1. 2015

Izajáš 60,1-11

Když prorok ohlašuje: "Ke mně s nadějí vzhlížejí ostrovy a lodě mořské už zdávna" - kazatel sloužící na pobřeží Středozemního moře, aby měl odvahu to před lidmi přečíst. Až mrazivě to sedí na uprchlickou situaci posledních let.

Myslím, že největší problém je dnes, stejně jako tehdy, v obyvatelích Jeruzaléma - či dnes bychom řekli: v obyvatelích tzv. křesťanské Evropy. Září nad námi a nad našim způsobem života něco slavného, co by si mohlo získat příchozí svou závažností a svou chvály-hodností? Aby příchozího nelákala jenom modernější auta, ústřední topení či voda z kohoutku. Myslím si, že mnoho jiných cest v delším výhledu není, než přátelství a naděje, že budeme mít co slavného nabídnout. A snad je jasné, že tu opravdu nejde o peníze (o které se paradoxně u nás nejvíc bojíme). Spíš o naději. O víru. Přijímání druhých patří neodpáratelně k víře. Avšak na druhou stranu bez víry to jde skutečně špatně. Bez víry nemůžete uspokojivě odpovědět na otázku: "Proč se nemám bát cizinců?"

Text kázání v pdf.