Rozhovor

Rozhovor osobního charakteru, tradičně zpověď, je službou církve pro své členy i pro lidi zvenčí. Jedná se o soukromý rozhovor s garancí naslouchání a zachování (aktivní i pasivní) mlčenlivosti. Takový rozhovor může poskytnout farář či jiný člen církve, který má důvěru zpovídajícího se, umí naslouchat a zachovat mlčenlivost.

Zpověď není v evangelickém prostředí svátostí, ani není povinnou podmínkou plnohodnotného křesťanského života. Je dobrovolnou možností, která však vyrůstá z přirozené lidské potřeby dostat ze sebe ven to, co je pro člověka nějak vnitřně těžké. Zpověď či důvěrný rozhovor je též přirozenou součástí sdílení lidských starostí (hříchů i vin) mezi lidmi, které spojuje pouto víry a vzájemné důvěry.

Proč osobní rozhovor?

• Musím ze sebe dostat něco ven.
• Potřebuji, aby mi někdo naslouchal.
• Chci někomu důvěřovat.
• To, co mě trápí, je hluboko uvnitř.
• Zhřešil jsem a nevím, jak z toho ven.
• Jsem zoufalý z toho, co se mi přihodilo.
• Chci najít novou cestu.
• Toužím po odpuštění.
• Chci využít ochrany zpovědního tajemství.
• Chci mluvit jen mezi čtyřma očima.
• Bojím se konce.