Křest
Křest je svátost, kterou přijímá člověk na znamení toho, že uvěřil Kristovu evangeliu a chce žít v plném společenství s Kristem i s konkrétním křesťanským společenstvím (tj. v našem případě v evangelickém sboru).
Křest je znamením toho, že se křtěnec odříká starého pohledu na život a zavazuje se k novému životu v následování Ježíše Krista.
Křest je znamením toho, že věřící již skutečně nepatří jen sám sobě, nepatří ani zlému, ale patří Kristu.
Křest ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého spojuje všechny křesťany v jednotu. Všechny "velké církve" vzájemně uznávají křest vykonaný v jiných církvích.
Jako evangelíci křtíme dospělé i děti, počínaje nemluvňaty. Vycházíme přitom z biblického důrazu, že křest je znamením Božích činů záchrany, které jsou tu pro člověka dřív, než se o nich dozvěděl, začal jim rozumět a po nich toužit.
Dospělý člověk žádostí o křest vyjadřuje svou touhu stát se pokřtěným křesťanem a jít v životě po cestě víry, naděje a lásky - tak, jak nás k ní zve náš Pán Ježíš Kristus.
Nutným a logickým předpokladem u křtu nemluvněte je víra jeho rodičů (nebo alespoň jednoho z nich) a vůle k víře se veřejně přiznat. To se děje ve vyznání víry, které při křtu činí rodiče za své dítě.
Rodiče se před Bohem zavazují, že povedou ve výchově své dítě k víře a umožní mu v budoucnu důstojné a dostatečné seznámení se s křesťanským vyznáním. To se nejvhodněji a nejpřirozeněji může dít v křesťanském společenství a v setkáváních, které specielně pro děti takové společenství (sbor, farnost) organizuje.
Pokřtěný se stává členem Českobratrské církve evangelické, resp. konkrétního sboru v místě, kde přijme křest. Společenství členů konkrétního sboru se tak stává jeho duchovní rodinou se všemi povinnostmi i radostmi, které život "v rodině" přináší. Takto příbuzní ve víře se za sebe především modlí a jsou ochotni se setkávat, společně naslouchat Božímu slovu, společně slavit bohoslužby a dle možností si i vzájemně pomoci v občanském životě.
Podmínky křtu
Podmínkou křtu jsou u rodičů alespoň dvě předchozí setkání s farářem. Jejich náplní je rozhovor o víře, o výchově, o významu křtu a příprava křestních bohoslužeb.
U dospělých žadatelů o křest je podmínkou individuální či skupinová příprava na křest. Její náplní je seznámení se základy křesťanské víry. Formou setkávání je zpravidla rozhovor. Délka přípravy závisí na individuální oboustranné domluvě křtěnce a křtitele.
Je zvykem, že si křtěnec nebo jeho rodiče zvolí jednoho (či dva) věřícího kmotra, který se zavazuje, že bude dle potřeby a své dobré vůle "doprovázet" křtěnce životem, a to osobním kontaktem, zájmem a modlitbou. Volba kmotra není nutnou podmínkou křtu. Svědky křtu jsou všichni účastníci bohoslužeb.
Křest mimo bohoslužebné shromáždění není přípustný. Doporučuje se žádat o křest v místě svého trvalého bydliště.
